Typy bičů

Základní dělení bičů je v podstatě podle typu použitého materiálu a pak podle typu stavby vlastního biče. Takže to vezmeme pěkně popořadě.

Kůže - jako materiál je asi nejběžnější a v podstatě ani nikoho nenapadlo že by se bič dal udělat z něčeho jiného. Základem koženého biče je tzv duše biče která je opletena několikati vrstvami opletů a obalů, které se postupně zužují a tím je docíleno kónického tvaru biče. Každopádně to je princip všech bičů. Tady se na to využívá kvalitní hovězí kůže tzv "Politánky" resp u originálních kožených bičů se používá nejvalitnější kuže a to je kůže klokaní. Středem biče jeho jádrem je volný kousek kůže ktrý běží od začátku biče až po jeho špičku. na ni se postupně vrství různě se proplétající vrstvy až je dosaženo patřičného tvaru tloušťky a požadované délky.

Konopí -Jde o lacinou náhražku kvalitního materiálu. Stavba je v podstatě stejná je vynecháno obalování plochým materiálem. Skládájí se na sebe pouze jednotlivé vrstvy opletů.Kůže je však podstatně vláčnější. Konopí nebo obdobný materiál nikdy nenahradí elasticitu kůže a její vlastnosti co se týče barevnosti a odolnosti proti otěru.

Silon, Nylon a obdobné materiály - V poslední době jsou tradiční materiály (kůže) nahrazovány moderními a často "ineligentními" materiály. Při pletení bičů jde právě o Nylon a Silon a jejich variace. Materiál v mnohém předčí kůži. Jejich vlastnosti jsme do jisté míry schopni ovlivnit počtem příměsí a tím dosáhnout ideálního poměru odolnosti proti otěru a mechanickému namáhání.Jeho údržba je v porovnání s kůží nesrovnatelně jednodušší. Navíc materiál je to dnes dostupnější a v neposlední řadě i levnější než kvalitní kůže. Kdo chce ale kvalitní bič zůstane věrný kůži jako základnímu stavebnímu prvku.

Bič bez pevné rukojeti - tzv had ( Snake whip ) Je to typ biče do kterého se nezakládá žádný pevný materiál. Rukojeť je tvořena přímo tělem biče jeho nejširší částí. Od vlastního těla je rukojeť oddělena většinou nějakým ozdobným zapletením tzv "turbánkem".Tento typ biče byl velice oblíbený pro dobrou skladnost a pro pozvolný přechod od rukojetě do těla. Tím nedocházel k nežádoucímu zlomu za rukojetí a tím znehodnocení biče. Bohužel absence tvrdé rukojeti má jedno úskalí. Vyžaduje od majitele jisté znalosti v ovládání biče protože při práskání se bič kroutí prakticky hned za rukou která bič drží a v neposlední řadě je potřeba pro prásknutí vynaložit větší síly než u bičů s rukojetí pevnou.Celý bič může měřit od metru až po čtyři metry.

Bič s pevnou rukojetí - tzv býkovec ( Bull whip ) nebo-li bič americký. Je to v podstatě obdoba hadího biče. Jen do rukojeti je zapleten nějaký pevný materiál, který tvoří základ rukojeti. Bič se lépe ovládá než "had". Díky tvrdé rukojeti nevyžaduje takovou zručnost pro ovládání. Je to bič nejen pro začátečníky ale i pro zkušené mistry. Jde v podstatě asi o nejrozšířenější typ biče. Problém při výrobě je jak zakomponovat jádro rukojetě do biče tak, aby přechod mezi rukojetí biče a vlastním tělem resp břichem biče byl co nejpozvolnější, aby bič při práskání a tvoření vlásenky nevibroval, nebo aby se naopak časem v místě přechodu nevytáhl a nedošlo k zlomení biče. Bič by přestal tvořit při práskání plynulou vlnku a stával by se z něj spíše bič australského typu.Další úskalí při pletení je to že vnitřní hrana rukojeti musí být zaoblena a to dostatečně, protože by se mohly kožené řemínky časem o hranu rukojeti prodřít a poškodit tak neopravitelně celý bič. Vlastní rukojeť biče je krátká má třeba jen 20-25 cm a je tvořena buď dřevem nebo ocelovou trubkou. Aby nedocházelo k poškození a ohyb byl pravidelný zaplétaly se do přechodu ocelové struny, části prutů, nebo laminátové skořepiny, které zabraňovali tomu aby se bič za rukojetí zlomil příliš prudce. Pak následovalo tělo biče a celý bič mohl měřit od metru padeáti až po několik metrů. Málo kdy se ale bič pletl delší než 6m. Pak totiž ztrácí svoji ovladatelnost a díky své váze vyžaduje podstatně větší sílu pro ovládání a práskání. Navíc dlouhé biče jsou povětšinou dost nepřesné.

Bič s pevnou rukojetí oddělenou od těla - tzv australský bič nebo-li "australák" - jedná se u nás o málo rozšířený bič. Zvláštností je to že se v podstatě jedná o kombinaci dvou předchozích typů. Jde zde o to že rukojeť biče je většinou z tvrdého dřeva, které může být opleteno kůží nebo jen zdobeno ornamentální řezbou či malováním. Tělo biče je pak skladbou shodné s tělem hadího biče. tzn nemá žádnou pevnou část. Tyto dva kusy jsou spolu spojené přez pružnou spojku. Nejčastěji se používají dva kožené silné řemeny, nebo třeba ocelové kroužky ( jsou pevnější a vydrží víc než řemínek) ale nejsou tak flexibilní jako kůže. Rukojeť bývá větčinou delší než 50 cm spíše 60 cm a více. Tento typ biče vyžaduje trochu jinou techniku ovládání než předešlé dva typy. Možná právě pro svoji zvláštní stavbu a jakousi "nedůvěru" ve spoj mezi rukojetí a tělem biče se u nás tento druh příliš nerozšířil. Celý bič pak málokdy přesahuje délku 3,5m.Bič se dobře ovládá především pro to že je díky delší rukojeti dál od těla. Pevná rukojeť funguje jako prodloužení ruky a dovoluje do biče předat maximální množství energie za použití minimální síly.

Ostatní typy - vyjmenovávat všechny druhy bičů co jich je na celém světě by zabralo samo o sobě prostor celých webových stránek. Protože stavba biču se vyvíjela, vyvíjel se i jejich tvar složení, docházelo k promísení typů. Každý si bič upravoval podle své potřeby. Z ostatních proto alespoň vzpomeňme na jezdecký bič, který je zám o sobě zvláštní svoji konstrukcí. Většinou se jedná o prut (dřevěný, duralový kompozitní), který má skoro stejnou délku jako tělo biče. Jeho ovládání nevyžaduje prakticky žádnou sílu a to právě díky dlouhé rukojeti. Dalším zvláštním typem je bič s několika těly. Tzv "devítiocasá" kočka. Jde o pevnou kratší rukojeť,na kterou je navázáno několik těl (pruhů kůže) biče. Jedná se větěinou o jednotlivé tenké proužky kůže s drobnými uzlíky nebo se zapletenými korálky. Tento bič se používal pouze k jednomu účelu a to je k působení bolesti.

Očko - bráno od části kterou člověk drží v ruce. Za rukou je tzv očko. není to jen okrasa a ani neslouží pro zavěšení biče na zeď nebo pro jeho přenášení. Je zapletena do rukojetě biče a je zde právě pro to aby vám bič z ruky nevyklouzl.