Jeskyní každý rozumí zjednodušeně díru v zemi s krápníky. Málo kdo ale ví že jeskyní je celá řada typů podle toho jak vznikaly. Co se týče zajímavosti jeskyní dělí se v podstatě na dvě hlavní skupiny a to „Zajímavé jeskyně“ s krápníkovou výzdobou a „Nezajímavé jeskyně“ bez krápníkové výzdoby. Jenže to je mýlka. I když opticky a jaksi tak podvědomě se člověk do jeskyně těší právě kvůli krápníkové výzdobě, je spoust jiných útvarů které lze v jeskyních najít. Krápníkové jeskyně většinou vznikaly za pomocí tektonických poruch a za pomoci podzemních vod. Pokud někde voda proudila pak jeskyně má hladké vybroušené stěny. Když za čas došlo k opadnutí vody a jeskyně se stala „jeskyní“ v pravém slova smyslu, mohlo dojít k postupné tvorbě krápníkové výzdoby. Ta vzniká prouděním vody do které se dostává vápenec. Ten se ve vodě rozpouští a takto nasycená voda odkapává ze stropů a stěn.Tím že kapka po nějakou dobu vysí na stropě dojde k částečnému odpaření vody a vysrážení vápence na okrajích kapky. Většinou se jako první vytváří tzv. brčka. Rostou hodně rychle až několik cm za rok a jsou to nejrychleji rostoucí krápníky.Jsou duté. Pokud dojde k tomu že se brčko ucpe stává se z něj klasický krápník. Pokud se neulomí a zpevní se u něj základna jeho růst se zpomalí a začne přibývat na objemu a přirůstá jen několik mm za desítky let. Krápníky které rostou ze stropu se nazývají Stalaktity. Ty co rostou proti nim zezdola se nazývají stalagmity a pokud se Stalaktit a Stalagmit setká vzniká z něj Stalagnát. Čily v podstatě sloup který „ podpírá“ strop. Je celá řada krápníkových útvarů které vznikají tak že srostou krápníky dohromady a vznikají tzv záclonky či jiné zajímavé útvary. Toto vzniká v místech, kde je volný prostot, dostatek vápence a dostatek protékající či prokapávající vápencové vody. Dalším typem jeskynní výzdoby může být prostor tvořený tlakovou vodou. Vzniká třeba v místech puklin kudy voda proudí velkým tlakem a rychlostí a za čas třeba vyschne. Spolu s vodou jdou drobné částečky kamene písku vápence které fungují jako abrazivní pasta a postupně leští a obrušují určité části jeskyně a zvětšují její prostor. Vznikají tak bizardní prostory tvary a různé malé otvůrky nejroztodivnějších tvarů. Pokud Jeskyně vzniká příliš blízko povrchu země, může dojít ke zřícení jejího stropu a vzniku propasti. Krásný příkladem je jeskyně Macocha v Moravském krasu, kde došlo ke zřícení stropu a strop je vidět na dně jako obrovská masa zeminy a kamene, který už dávno zarostl mechem kapradím a jinou vegetací. Pro člověka který vstupuje do jeskyně je důležitá jakási mimozemská krása, která se jinde nevyskytuje a i kdyby ano nikdy nebude mít to kouzlo, které vás upoutá při osvětlení karbidkou či baterkou. Ten kdo tuto krásu uvidí by chtěl mít kousek doma a kolikrát si neuvědomuje její křehkost. Pokud lidský život trvá 70 let je to nic vždyť vezeme li v úvahu kolik člověk za tu dobu vyroste a jak se změní, tak pro jeskyni je to pouhopouhá minuta jejího života. Pod zemí se život měří jinýmy měřítky.