Jestli chodíte hrát tenis a myslíte si, že se jedná o sport bezpečný, tak ano máte částečně pravdu. Opravdu jde o relativně bezpečný sport nebo koníček v porovnání s lezením do podzemí.Když si na kurtu zlomíte noh nebo ruku ví o vás spoluhráč a může vám zavolat záchranku, která pro vás přijede a z kurtu vás odveze. Bohužel u podzemí tomu tak není. Když pominu to že spousta lidí chodí do podzemí sami = šílenci, kteří v podzemí zatím asi nic nezažili a netahali někoho druhého z brindy. Těmhle lidem se raději vyhněte. Tak oproti kurtům pro vás sanitka nemůže do podzemí přijet. To je ten nejmenší rozdíl. Na kurtu jste povětšinou pod širým nebem a tedy i v teple takže neprochladnete.Což se o podzemí nedá říct velká vlhkost a chlad. Dál máte na kurtu výhodu že jste na světle. Kdo někdy nezažil třeba jen 20 minut v podzemí beze světla neví o čem je řeč.V neposlední řadě se v na kurtu asi neutopíte nebo neudusíte plynem. Ale vezmeme to popřadě:


Vybíráme místo:
Nejprve si naplánujte kam vyrazíte a je dobré ze začátku jít spíše do nějakého jednoduššeji přístupného podzemí. Ne že hned poprvé budete slaňovat 50m do podzemí nebo hned ze startu jet kus cesty na gumových člunech... Je to sice vzrůšo ale pro nezkušené to není zrovna dobrá varianta. Doporučuji něco spíše chodivého a nejlépe s někým kdo v podzemí už několikrát byl a vezme Vás někam kde už to trochu zná. Takže cestu a místo už máme vybráno. To je první klíč k pěknému zážitku a úspěšnému návratu zpět.Tím jsme totiž dodrželi základní heslo do podzemí a to je: NEPŘECEŇUJTE NIKDY SVOJE SÍLY!!


Ještě mimo podzemí:
Než vůbec vlezete do nějakého podzemí a nebo se vydáte na výpravu je nutné aby někdo, kdo do podzemí nejde věděl, kam se vydáváte. Ono sice už potom to není takové dobrodružství a leckdo vám cestu do podzemí bude rozmlouvat, že je to nebezpečné atd.. Má pravdu je to nebezpečné a proto je potřeba to riziko pokud možno co nejvíce zmenšit. Tedy pokud se rozhodnete, že se vydáte do podzemí vždy někomu řekněte, kam se vydáváte, co tam hodláte dělat a v neposlední řadě pak i plánovanou dobu návratu. Jestli jedete někam na delší dobu tak máte mobil a není problém po vylezení z podzemí zavolat, že jste v pořádku. Nachystejte si všechny věci které budete potřebovat tzn dobré vybavení a raději dvakrát si ho překontrolujte.Až budete po tmě někde půl kilometru od povrchu bude vám náhradní žárovka za prasklou ve svítilně někde doma v zásuvce platná celkem na nic.


Jsme na místě:
Dorazili jsme na místo, kde začíná naše cesta mimo světlo zemské. Zní to prazvláštně, ale povětšinou opravdu vstupujeme do míst, kam slunce nikdy nesvítilo a asi taky nikdy svítit nebude. Takže je na místě si ještě jednou překontrolovat vybavení, které bereme ssebou do podzemí. Nejdůležitější je pro nás světlo Bez něj se cesta bude hledat jen s největšími obtížemi.


Jdeme dolů:
Zní to sice podivně ale je to tak nahoru do podzemí půjdete jen málokdy. Kdo čekal že cesta půjde nahoru je blázen a proto se vracím k tomu nepřecňovat síly. Není hanbou zavčas říct že nemůžete nebo spíš že se necítíte na to pokračovat. Je to pořád lepší než se pak v podzemí strachy někde zapříčit a kamrádi s vámi nehnou. Většinou spíše ocení, když víte kde je vaše hranice.Takže je nutno si uvědomit, že cesta zpět bude s největší pravděpodobností nahoru a to ve chvíli kdy toho už třeba budete mít plné zuby. Dobrá jdeme dál. Před vlastním vstupem do černočerné tmy se podívejete kam vlastně vstupujete a jak je na tom vstupní část podzemního objektu. Jestliže se na vás hned u vstupu zubí krásný dvoutunový kamínek, který je napůl na spadnutí stojí za zváženou zda pokračovat. Pokud Vás ani tohle neodradí dobrá jdeme dovnitř. Ale opět minimalizujte nebezpečí a dovnitř proklouzněte jako myšky. Tiše a klidně. Žádný zběsilý úprka nebo halasné oznamování o stavu stropu nad vašimi hlavami. koledujete si akorát o to aby vám dotyčný "kamínek" upadl na hlavičku.


Jsme uvnitř
No dobrá ani předchozí řádky Vás od cesty do Cháronovy říše neodradili, a to znamená, že jste buď beze strachu a nebo jste mírně potrhlí, popřípadě obojí. Tak tedy dávejte pozor kam a na co šlapete. I zdánlivě pevný kamen či trám se může změnit v nebezpečnou past po té co na něj šlápnete a změníte jeho těžiště. Pokud po cestě potkáte nějaké živočichy tak je nechte být. Je potřeba si uvědomit, že vy jste návštěvníci v jejich domově. Takže je nerušte. Nesviťte na ně batekou. Mohlo by jim to ublížit. Obzvláště Vrápenci a Netopíři jsou na světlo ale i na teplo vašeho těla a teplo vašeho dechu hodně citliví. Proto se v jejich blízkosti moc nezdržujte. Mohlo by se jim to stát osudným obzvláště v zimních měsících, kdy se netopíři a vrápenci ukládají k zimnímu spánku. Dalším nebezpečím je i to že mohou mít nemoci které jsou přenosné na člověka. Obzvláště v jejich trusu je dost nebezpečných látek a v neposlední řadě i malý netopír má zoubky ostré jako jehličky a věřte nebo ne i když je to tvor bojácný tak v ohrožení dokáže pořádně kousnout.Mylná je ovšem myšlenka že vás netopír bude napadat či že se vám zamotají do vlasů či dokonce že na vás budou podnikat frontální útoky.Opak je pravdou. Budou se vám díky svému sonaru pokoušet vyhnout vždy když kolem vás poletí. Museli by jste narazit na malého netopíra který bude mít problémy s letem a přistane na vás hlavně kvůli tomu že si bude potřebovat oddechnout po vyčerpávajícím výukovém letu.