Vánoce Jakési konópek kdysi békl, že Vánoce só svátky klidu a míru. Chtěl bych tutáč hantýrovat ,že né pokaždý tomu musí bejt tak. Jár po vánočním zážitku s kaprálem se matka posichrovala a kópila fotrovi porcované kus kaprála, protože je skalní a vostatním fyšlový kolky. To ale negómala, co bude následovat. Startovačku to hodilo vlastně morgen. Eklovalo se mě chálovat žvanec s medem a matka se nakrkla, že večer nezgómnu goldnový čuně. Lapl jsem myslivnu, že to musim nějak srovnat do latě a tak zatím co mutra fachčila kauf v obchoďáku, hodil jsem helfku s cukrovím. Nějak se to ale zdrblo, takže když byla z vobchoďáku zurig, s půlkou cukroví se dal tak akorát sypat chodník. Jediný co přežilo byly perníky. Tak jsem se radši vodsunul do vobejváku namašlit pometlo. Fotrovi se zdálo nějaký long, ale ja hlásil: "Klídek sokolíku, mám to zgómnutý." Jenže jak jsem ho mázl do kříža, vzala špica po babce ňák vo strop a byl z ní tak akorát binec. Fotra málem kleplo a jak s ním clómala hercna, házel na mě takový nejmy, že ty tady hantýrovat nemůžu. To už mutra supěla z kuchyně jak pacifické expres. Gómal sem na vobzoru mlatu a vyklízel pole. Jenže jak jsem v tý rychlosti klapal aus, nezmerkl jsem bedny z baňkama a hodil do nich skobu. Střepů jak ve sklárně. Tak sem se radši dekoval z kvartýru nakópit nějaký dárky.Měl jsem to už progómaný. Fotr hodil skobu s károu na zkaltněný vasrůvcel, tak sem mu kópil tekutý řetězy. Švici lak na hára a mutře ksichtovó masku ve špricu. Pré nějaká novinka. Celé řičné sem doklapal dom. Mutra už ječela kde pré su. Tak sem to fofrem zamachloval a poškrábal. Následovala chálka, kdy po švicině hlášce, že čočka je tvrdá jak broky, proběhla rodinná hádka na téma kvality chálky. Radši jsem držel klapačku a dekoval se k sobě do cimry a vylezl až po šesté večer. Při večerní žranici byli všichni už nabróšení jak břitvy. Chálovali sme fišlový kolky se salátem a fotr žvékal porcovanýho kaprála. Fest dusná atmoška. Tak jsem se ju snažil rozpródit. Házel sem jednu hlášku za druhó, až fotr békl, abych držel klapačku a jak tak vystartoval zaeklovala se mu kost vod kaprála a začal lapat luft. Fofrem sme mu hodili helfku. Jenže matka rozlila vajnoš, švica natrhla ubrus a já hňápl do voleja vod smažení. Dyž sme mu vysókali kost a vypucovali binec v kuchyni, klapalo se na dárky. Fakt už byla po tom celým dnu vypružená nálada. A tak nikdo nedával majzla, co vybaluje. Každé tomu druhýmu hlásil, co to je a vod koho. Tak nastal goldnové laťák večera. Mutra málem přišla vo augle, když si našplíchala lak na hára do ksichtu v domění, že jde vo masku ve špricu, fotr chcel vyzkóšet tekutý řetězy a tak si namatlal šuflata matčiným krémem na masku a hrnul to vyzkóšet aus. Dostal se ale akorát na schodiště, kde hodil takovýho čápa, že si vorajbloval kotník a švici skoro slezly hára hodinu po tom, co si je napajcovala tekutéma řeťazama. Já vyvázl v pohodě. Když nepočítám ten buchec, co sem nakópil za to, že su mošna, protože neumím podškrábnót ani dárky. A pak, že Vánoce só svátky klidu a míru